Mýty a pověry ve výchově


Všechny děti mají chodit v jednom roce na nočníček – když nechodí, je to chyba nejčastěji matky
- děti dozrávají i v této oblasti různě, zde je třeba respektovat jejich možnosti porozumění tomu, co se od nich vlastně chce

Děti samy vědí, co chtějí – když je někdy omezíme, podepíše se to na jejich svobodné osobnosti
- naopak, máme-li pevné zásady, je to pro děti spíše úlevné, vědí, co mohou očekávat a tím se u nich vytváří důvěra ve svět

S dětmi musíme všechno probrat a prodiskutovat – jinak budeme potlačovat jejich osobnost
- je třeba respektovat vývojové potřeby dítěte, rozumování ho někdy mate a znejisťuje

Musíme nabídnout dítěti již v předškolním věku co nejvíce příležitostí k jeho rozvoji – kroužky, cizí jazyk apod. Dítě v předškolním věku se nejvíce naučí v mateřské škole uprostřed vrstevníků
- každá aktivita navíc ho vzdaluje od přirozeného nasycení jeho základních potřeb – potřeby někam a k někomu patřit – patřit do rodiny, k mámě, tátovi a sourozencům

Dítě se těší do školy – má novou tašku, musíme se podvolit jeho přání, i když je školně nezralé, protože by bylo zklamáno
- zde věřte odborníkům – paní učitelce v mateřské škole, psychologům apod.zklamání bude větší, když se úspěšný vstup do školy nepovede

A naopak – dítěti se do školy nechce, je drobné, kamarád má odklad
- i zde platí: důvěřujte odborníkům a své intuici; fyzický vzhled nehovoří o vnitřním nastavení a připravenosti mozkových struktur na první výuku.